Ano, či ne? Jaké knihy jsou čtivé a zábavné zároveň? Kterým se vyvarovat? Které naopak nepřehlédnout?
Vítejte na blogu o knihách.

Rozum a cit

12. dubna 2018 v 11:58 | K.
Rozum je skvělá věc. Je třeba si ho vážit, protože ne každý ho má. A bohužel i my, kteří ho většinou máme, máme i chvilky, kdy rozum ustupuje do pozadí a jeho místo zaujímá cit. Rozum a cit. Dva protipóly, které se v životě střídají. Myslím tím v milostném životě. Proč je dívka s klukem, o kterém jí všichni, včetně rodiny, říkají, že je to primitiv a že nechápou, proč s ním je? Protože ta dívka to nevidí. Když jsme zamilovaní, když milujeme, snažíme se přehlížet chyby toho druhého, stavíme si ho na piedestal, vidíme jen ty jeho dobré vlastnosti, i když jich je třeba i méňe než těch dobrých. Rádi bychom ukázali jeho dobrou stránku i ostatním, jenže na ty to tak nepůsobí, bohužel. Ovšem málokdo si uvědomuje, že říkat zamilované dvojici, že ten jeden je pro druhého špatný, že nechtějí, aby udělali chybu, akorát vyvolá rozbroje. Neboť milujeme srdcem, nikoli mozkem, tudíž cit přebíjí rozum. Milovat rozumem by bylo o tolik snazší. Ovšem být s někým z rozumu, ztrácí podstatu lásky.
Otázkou je, proč žena, která je týraná psychicky i fyzicky svým mužem, stále s tím mužem je. Jedná se staále o cit? Nehraničí to s posedlostí? Ještě když ti dva mají děti. Říká se, že mateřská láska je ta nejsilnější, ale proč tolik žen zůstavá v manželstvích, kde dostane pár facek ona i případně děti? I když děti pár facek neschytají, nemá strach, že jednou třeba dostanou? Těžko soudit, ještě matkou nejsem, ale když se podívám na tu svou, vím, že by mě nenutila se dívat, být svědkem týrání, i to zanechává stopy. Problém tedy je uvědomit si, že cit je často zaměňován s hloupostí. Je pravda, že jakmile milujeme, stáváme se zranitelnějšími, možná až hloupějšími. O to nás pak zrada toho druhého bolí více. Proč tedy být s člověkem, který nás zrazuje zas a znovu, pokud máme všech pět po hromadě?
Jsou chvíle, kdy přece jen nakonec zvítězí rozum. Dostaneme se do sitací, kdy rozum chce, ale srdce odmítá. Jenže vy v hloubi duši víte, že to tak nejde, že to nemá budoucnost, že se stejně jednou rozejdete. Dle mého je rozchod smutnější o to, když se stále milujete, ale víte, že je nejlepší se rozejít. Něčím takovým si procházím momentálně já. Dává mi to zabrat, nejradši bych dělala, že ty rozdíly mezi námi nejsou takové, jaké si myslíme, jenže vím, že jsou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama