Ano, či ne? Jaké knihy jsou čtivé a zábavné zároveň? Kterým se vyvarovat? Které naopak nepřehlédnout?
Vítejte na blogu o knihách.

Únor 2018

Energie

18. února 2018 v 20:08 | K.
Energie, síla, verva. Mně osobně jí nejvíc bere zima. Nejradši bych se zavrtala do peřin a prospala dny, měsíce, kdy zima v Česku trvá. Už z rána vylézám z postele s nechutí, protože vím, že za zataženými závěsy je kopa sněhu a mráz. Nejhorší je, že svůj elán ani nemám kde dobít, vzhledem k posledním létům, která moc dlouhá nebývají. Nebudu lhát, řeknu, že přímo závidím hvězdám šoubyznysu, které si vyrážejí na týden, ne-li 14 dní uprostřed zimy do slunných krajin. Člověk by řekl, že by na mě sluníčko mohlo působit skrz ty dnešní sociální sítě, kde se každý rád pochlubí svými výlety za mořem, ale po shlédnutí si přijdu ještě ve větší depresi, takže si nadávám, proč to vůbec sleduju, i když moc dobře vím, že se kouknu i na to další instastory. Tímto nedostatkem energie trpím již během svých pozkouškových prázdnin, fakt nevím, jak si s tím poradím příští týden, až budu muset vstát a jít do školy. Takhle si přece jen stoupnu k oknu s hrnkem kávy a koukám na tu bílou kakajdu, co se venku hromadí, ale co pak, až tam budu muset povinně jít?
Celou zimu hledám něco, co by mi energii dobilo. Knížky mě baví, ale vysilují, seriály mě uspávají, u psaní mi kolikrát dojde inspirace, a když celý den strávím v posteli, jsem večer víc unavená, než kdybych byla celý den venku. Prostě a jednoduše nesnáším zimu. Ať žije léto!

Manželé odvedle

18. února 2018 v 19:40 | K.

Dva manželské páry sdílí dvojdomek, tudíž je od sebe dělí stěna, přes kterou je všechno slyšet. Jedná se o dost odlišné páry, Stillwellovi a Contiovi. Contiovi mají šesti měsíční holčičku Coru, Stillwellovi jsou dobrovolně bezdětní a užívají si života. Kniha začíná tím, že Contiovi jsou na oslavě u Stillwellových, přičemž nechali své dítě samotné doma pouze se zapnutou chůvičkou. Každou půlhodinu ho chodí kontrolovat, ovšem během jedné půlhodiny jim dítě někdo unese. Kniha má stavbu klasického dramatu: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa. Přičemž uvedení do děje jsem již popsala. Kolizí je únos dítěte, kdy se rodiče i policie snaží přijít na to, kdo a proč jim dítě vzal. Hlavními podezřelými jsou pro policii rodiče, teorie detektiva Rasbacha zahrnuje umsrcení a následné zbavení se těla. Na knize se mi líbí, že ukazuje jak myšlenky rodičů, tak myšlenky detektiva, i když se mi detektiv někdy jevil posedlý tím, že všechno sváděl na rodiče. Ono to má svoji logiku, ale policii trvalo poměrně dlouho, než vůbec na něco přišla. V průběhu děje se dozvídáme různé situace, které se opravdu mohly stát, například detektiv si chvíli myslí, že Coru zabila její matka, protože u ní najde antidepresiva a o pár stran dál se dozvídá i o její psychické nemoci. I mně se zdálo, že by to bylo pravděpodobné, ale nesedělo mi, že by se její manžel zbavil těla a dělal jakoby nic. Který normální člověk by dál mohl žít s člověkem, který zabil vlastní a jeho dítě? Krize nastává, když se dozvídáme, kdo je za únosem. Ovšem je to ještě zamotanější, dojde k únosu uneseného dítěte, neboť prvního únosce zabije někdo jiný a unese již unesené dítě, čímž se děj ještě více zamotává. V hlavní roli tohoto děje mají jednoznačně peníze, kvůli nim to všechno začne. Peripetie přináší možná řešení, ve kterých je buď vinna matka, která se k tomu dokonce přizná, neboť už tak je labilní a únos dítěte jí moc nepřidá, vinný otec, který měl dobrý motiv, jelikož jeho firma krachuje, nebo jsou v tom namočeni oba, otec jakožto ochránce své manželky, a nebo v tom jede ještě někdo třetí, ovšem je těžké najít jeho motiv. Katastrofa přináší poměrně heartbreaking, vlastně už i prvotní únosce je docela zklamáním, ale rozhodně jsem to čekala víc, než u únosce druhotného. Samotný závěr mě překvapil, nevím, jestli mile nebo zle. Kdyby to přece jen skončilo happyendem, mně osobně by to zkazilo celkový dojem z knihy. Ovšem přece jen jsem čekala, že to skončí spíše sebevraždou.

Kniha se mi líbila, četla jsem pár recenzí, kdy čtenáři kritizovali konec, dle mého tam perfektně sednul. Lecos se dalo předvídat, ale nemyslím si, že úplně všechno. Námět super, kniha taktéž.