Ano, či ne? Jaké knihy jsou čtivé a zábavné zároveň? Kterým se vyvarovat? Které naopak nepřehlédnout?
Vítejte na blogu o knihách.

Duben 2017

Hloupí lidé

21. dubna 2017 v 19:45
Jsme lidé hloupí?
Nevím, zda jsme byli někdy chytří, ale řekla bych, že rozhodně chytřejší. Dle mého názoru hloupneme. Lidem zakrňuje mozek tím, že máme různé vymoženosti, kvůli nim jsme lenivější až dokonce hloupější. Stačí se pouze zamyslet. Nejvíc nám ulevuje počítač, nejlépe s internetem. Lidé se ve škole učí číst, psát a počítat. K čemu vlastně? Proč se vůbec obtěžovat něco číst? Většina knih je namluvena, na co si něco číst, když máme možnost předčítání? Když se podíváme na psaní, kdo dnes píše rukou, když existuje word. Je to přehlednější, rychlejší a čitelnější. Na co umět počítat, když máme kalkulačky? Dokonce už i kalkulačky s grafama. Čtení, psaní a počítání patří k základním dovednostem, ale potřebujeme to jen ve škole, v praktickém životě si můžeme ulehčit. Technologie nám usnadňují život ovšem nevím, zda to není na úkor naší inteligence a lidskosti.
Když se zaměříme na vzdělání. Dříve byl ten, kdo má maturitu považován za vzdělaného, hodného uznání. Dnes? Dnes má maturitu řekněme každý blboun. Dříve být na gymnáziu znamenalo prestiž. Dnes jdou na gymnázium lidé, kteří mají na základníxh školách čtyřky. Dříve dostat se na vysokou znamenalo být opravdu "HLAVA". Dnes se na vysokou dostane téměř každý. Téměř každý má možnost vystudovat vysokou školu a mít diplom. I když na to nemá mozek. Já když se podívám na své spolužáky ze střední, každý až na jednoho šel na vejšku, a to dokonce i ti, kteří neudělali maturitu napoprvé. Myslím, že je škoda, že se inteligence národa nemůže posoudit dle vzdělání.
Na druhou stranu, technologie nám usnadňují plnit úkoly, které nám jsou zadávány. Ale zase se musím ptát. Byly by nám tyto úkoly zadávány, kdyby neexistovaly vymoženosti dnešní doby?
Abych jen na dnešní lid nepohlížela v negativním smyslu, mám ještě jednu myšlenku. Díky technologiím se dovídáme spoustu nových věcí, které dřívější lidé určitě nevěděli. Tedy buď je nevěděli, nebo byly určeny pro oči a uši jen určitého okruhu lidí. Rozhodně není na škodu, ulehčit si domácí práce pračkou, myčkou, elektrickým vysavačem, který vysává bez vaší asistence. ALe lidé by meměli zapomíbat používat hlavu.

Teď mám slovo já

16. dubna 2017 v 18:29 | K.
Teď mám slovo já. K tomuto tématu mě napadá moje panika z mluvení na veřejnosti. Teď mám slovo já. Už jen při pomyšlení na to, že mám mít projev na veřejnosti mi vyrazí pot a začne bušit srdce jako o závod. Z prezentace ve škole mám depresi již týden dopředu a při čtení nahlas mi vyraší osipky. I když teda číst dílo někoho jiného mi problém nedělá, za to, když přijde řada na moje dílo, mám panický záchvat.
Ve škole jsme měli jeden předmět, kde nám profesorka zadala každou hodinu nějaké téma a my měli za úkol napsat pár vět, co nás s daným tématem napadly. Což zas tak hrozné nebylo, ovšem pak jsme to měli přednést. Ještě ke všemu jsme si ten popsaný papír nemohli vzít s sebou, takže já už si ani na papír nic nepsala, protože jsem byla vždycky tak nervózní, že mi text vypadl a musela jsem si historku vymýšlet znovu. Profesorka nás upozrňovala na chyby, které během proslovu děláme, ale když jsem se jí zeptala, jak se zbavit nervozity, řekla, že to chce cvik. Tyhle hodiny jsme měli celý semestr a nervozita o nic menší teda nebyla, tak opravdu nevím, jaký cvik myslela.
Já bych řekla, že důležitá je hlavně sebedůvěra. Já dělám tu chybu, že se stresuju hodně tím, jak tam vypadám, přemýšlím nad každým svým pupínkem a nedokonalostí na obličeji, nad svým oblečením, jestli náhodou někde nemám flek od kafe a nad svou výslovností. Mám strach dělat vtipy, protože se bojím, že se nikdo nezasměje, bojím se přeřeků, protože těm se směje každý. Rudnu pod pohledem všech těch očích, kteří na mě visí.
Myslím, že problém mluvit na veřejnosti má hodně lidí. Ale jak se naučit si věřit?

Elita-Kiera Cass

16. dubna 2017 v 14:35 | K.
Druhým dílem Selekce je Elita. V paláci se ocitá již jen 6 dívek. Princ byl nucen zkrouhnout počet dívek na šest, protože útoky rebelů byly stále agresivnější. V Elitě se ocitají dívky Kriss, Marlee, Celesta, Elise, Natalie a samozřejmě naše hlavní hrdinka America. Atmosféra poměrně houstne. Každá chce Maxona nebo alespoň korunu.
Maxon se již vyjádřil, že je do Americy zamilovaný a jakmile by mu řekla ano, soutěž by ukončil. Jenže Americu sužují obavy z koruny. Ano Maxonovi by znamenalo ano i koruně. A navíc neví co s Aspenem. Jakmile je v náručí prince, má chuť mu říct, že bude navždy jeho, ale jakmile pohlédne do očí Aspenovi, má nutkání soutěž ukončit a počkat doma na Aspena. Prostě milostný trojúhelník, jak se patří.
Jednoho dne se America s Maxonem dostane do tajné knihovny, kde si půjčí deník, který si psal sám velký Gregory Ileá. Narazí na svátek Halloween. Obyčejní lidé neznají úplnou pravdu o historii ani neslaví svátky, které se slaví dnes. Maxon pro Americu nechá uspořádat ples Halloween, všichni půjdou za masky a dokonce Maxon nechá pozvat rodiny Elity. America je v sedmém nebi. Ráno po Halloweenu už se konečně připravovala, že řekne ano, dokonce přemýšlela, jak to sdělí Aspenovi. Tady vidíme zrovna moment, kdy by si America bez váhání vybrala Maxona.
Zvrat přichází o pár minut později. America a všechny dívky z Elity i s rodinami jsou svědky zbičování Marlee, její nejlepší kamarádky. America nemůže Maxonovi odpustit, že udělal něco takového. Začíná "otevírat oči". Spojí si deník Gregoryho Iley, kde zjistí, že národní hrdina, není tak úplně hrdinou, s Maxonem. Aniž by věděla, jestli Maxon deník četl, přirovnala ho ke Gregorymu. I když se jí Maxon jde omluvit, poprosit o odpuštění, America mu sice slíbí, že si to nechá projít hlavou, ale začíná se přiklánět opět k Aspenovi. Aspen je jako její jediná jistota, kotva jejího života. I když America tvrdí i sama sobě, že opravdu neví, kterého si má vybrat, Aspen je jako její zadní vrátka. Aspen měl vžycky šanci jen když se America zlobila na Maxona. Mně osboně přišlo trošku smutné, že tohle si oba uvědomí až v posledním díle, přitom to bylo jasné daleko dřív.
V tomto momentě dochází k důležitému zlomu příběhu. Do milostného trojúhelníku se zapojuje dívka Kriss, která využije toho, že je Maxon nešťastný kvůli Americe. Maxon s Kriss se nečekaně sblíží. Dojde tak ke zlomu, že America začne žárlit a uvědomí si, že k Maxonovi opravdu chová city. I když tedy nežárlí zdaleka tak, jak jsem žárlila při tomto čtení já. :-D Ovšem Americe hrozba konkurence dojde o trochu déle. V tomhle díle mi America vadila, že je poměrně naivní a vůči Maxonovi nedůvěřivá. A také trochu přelétavá, přitom už by mohla vědět, co vlastně chce.
V tomto díle dívky také čeká zkouška. Musí spolu připravit projekt, tedy slavnost pro uvítání hostů z ciziny. Jelikož je dívek jen 5, jsou rozděleny do jedné trojice- Celesta, Natalie a Elise, a do jedné dvojice-Kriss a America. Kriss. America ji moc vyzdvihuje. Vidí jí jako princeznu, rozenou diplomatku, krásnou, noblesní, prostě dokonalou. Takový přece není nikdo. I když je svým způsobem Kriss určitě chytrá, přijde mi jednodušší. Sice obdivuju, že se nehodlá Maxona vzdát bez boje, ale občas je nutné přiznat porážku. Protože Kriss je jakou zadní vrátka pro Maxona. Pojistka, že kdyby ho America nechtěla, může si vybrat Kriss, která ho miluje.
Dále se vyvíjí i zápletka s rebely. Čím dál víc útočí na palác, a to dokonce i přes den. America je nucena utéct kamsi do lesa, kde se s rebelkou střetne. Ovšem svým chováním jí překvapí. Někde v této části knihy si America uvědomí, že Maxon nemohl jinak, než Marlee potrestat. Tedy mohl, ale následky by byly horší. Zde si America uvědomí, že Maxon není takový jako jeho otec.
Dochází zde k určitému přátelství mezi italskou princeznou a Americou, také mezi rebely a princem. America poznává nové přítelkyně a vidí, že život Maxona není tak jednoduchý, jak by každý čekal. Maxon se vydává na cestu do Nové Asie a zde přichází na řadu Aspen, který má stále naději, kterou mu America nebere. Tento vztah mi již přijde trochu nudný. Nic nového se mezi nimi neděje. Buď se moc milují, nebo naopak se hádají. Nic mezi tím. Je zřejmé, že ani jeden z nich nechce nechat toho druhého jít. Myslím, že autorka zde chtěla poukázat na to, že s první láskou je to nejtěžší. Ta vám zůstane v srdci navždy.
Také přichází další úkol, kde mají dívky udělat projekt, ve kterém předvedou nápad, kterým by mohly změnit současnou situaci v zemi. America nakonec přijde se zrušením kast, což se dá celkem očekávat, když je ze všech dívek z nejnižší kasty, sama poznala hlad a bezmoc. Její projekt má ovšem určité následky. America se hlavně nechala ovládnout vztekem k Maxonovi a jednala nerozvážně. Přímo zbrkle. Často dělá něco, čeho později lituje. Což čtenáře může trochu iritovat.
Ke konci knihy dojde k momentu, kdy Maxon bude muset Americu vyloučit, bylo jen otázkou času, kdy to America svým zbrklým chováním pokazí. A dojde k vyloučení?
Opět musím říct, že autorka ví, jak vyvolat napětí a pocit, že čtenář musí číst dál a dál. Já se zatím ani od jedné knihy nemohla odlepit. Proto za mě tato knihka ANO.

Selekce-Kiera Cass

15. dubna 2017 v 17:49 | K.
Můj první článek je o knize, kterou mám ještě v paměti. Jedná se o knihu s názvem Selekce od talentované autorky Kiery Cassové.
Kde se příběh vůbec odehrává? Jedná se o budoucnost, přijde mi, že celkem vzdálenou. Spojené státy americké již neexistují ve své podobě jako dnes. Odehrály se již 4 světové války a jedná se tedy o situaci po čtvrté světové válce. Země Spojené státy americké-Amerika-se jmenuje Ileá. I když se jedná o budoucnost, jde o budoucnost zbržděnou. Tedy ne vývojově pokročilou, ale jde spíše o návrat v čase. Společnost je rozdělena do kast, přesněji do osmi kast a samozřejmě, čím nižší, tím horší. Proti těmto kastám se bouří lidé po celé zemi. Někteří vystupují dokonce veřejně, tedy podnikají útoky na ilejský palác. Jsou označováni jako rebelové. Ovšem existují dva druhy rebelů. Seveřané a Jižané, což nám autorka krásně vysvětlí. Lidé nemají počítače ani telefony jako v dnešní době. Dnes si je může dovolit téměř každý, zatímco v Ileji jen významní lidé. I když počítač má jen královská rodina. Dále, v čem se vývoj vrací nazpět je královská rodina. Dnes je v Americe prezident, zatímco v příběhu vede zemi dost sktriktní a povrchní král Clarkson. Ale co mi přijde pokrokové je soutěž Selekce, v které si má princ vybrat nevěstu. Jde o celostátně vysílanou a sledovanou reality show, kdy o princovu přízeň soutěží 35 dívek a to přímo v královském paláci.
Kniha je psána z pohledu Americy Singerové. Jedná se o sedmnáctiletou dívku, která se do Selekce přihlásí, ale ne zcela dobrovolně. Tlačí na ní její matka, která to ale nemyslí zle. Jak to tak maminky mívají, chce pro ni to nejlepší. Z druhé strany na ní tlačí Aspen, což je její přítel, ale vztah spolu mají jen tajně, protože Aspen je o kastu níž než America a je zakázané, aby se žena provdala za muže z nižší kasty. Nicméně zakázané ovoce chutná nejlépe a Aspenovi a Americe vztah drží již dva roky. Aspen na Americu tlačí, protože ví, že pro ni není ten nejlepší a nikdy by si neodpustil, kdyby si nechala ujít životní příležitost jen kvůli němu.
America tedy podlehne nátlakům a do Selekce se přihlásí, je opravdu velmi malá šance, že by mohla postoupit, hlásí se tam každá dívka v určitém rozmezí let z každé provincie v zemi. Ovšem poštěstí se a America postoupí. Aspen se s ní ještě před odjezdem rozejde a zlomí jí srdce.
Druhá polovina příběhu se odehrává v paláci. America je nešťastná, vzpamatovává se z rozchodu s Aspenem a na prince Maxona nemá ani pomyšlení, i když je velmi pohledný. Když se s Maxonem setká poprvé, America se mu svěří se svým trápením a rychle mezi nimi vznikne přátelství. Ovšem jak se občas v přátelství mezi dívkou a chlapcem stane, jeden chce víc.
Děj dále popisuje vztah mezi princem a Americou, jeho postupné vyvíjení, vzestupy a pády. Od začátku můžeme vidět, že jsou rozdílné osobnosti. America jedná velmi unáhleně a zbrkle, upřímně mi někdy její chování lezlo na nervy, Maxon je občas přehnané výbušný a hraje si na chudáčka.
Kromě vztahu Americy a Maxona autorka také popisuje vztah Americy a ostatních děvčat. Vlastně celkové vztahy dívek k sobě navzájem. America se skamarádí s dívkou Marlee, dokonce se stanou nejlepšími kamarádkami. I přes to, že jsou soupeřkami, jejich přátelství je upřímné.
A co se stane s Aspenem? Děj ke konci nabírá na dramatičnosti. Zrovna když America otevírá srdce Maxonovi, objeví se v paláci Aspen, jde o vojenskou službu. Což děj trochu zbrzdí. Do popředí se dostává milostný trojúhleník. I když Maxon se v něm ocitá bez svého vědomí. Tady je Maxon postaven do nevýhodné pozice. Aspen ví, že o Americu musí bojovat, protože ví o přítomnosti druhého chlapce, ovšem Maxon o hrozbě netuší, a tak se o Americu tolik nesnaží. Proto se America často ocitá spíše v náklonosti k Aspenovi.
Během knihy Maxon posílá dívky domů, je jich v paláci míň a míň. Upřímně si nedovedu představit tu atmosféru, kdy jste v plném paláci a nemáte si s kým promluvit, protože nikdy nevíte, kdy to někdo použije proti vám.
Mně se tento námět velmi líbí. Celou knihu jsem zhltla během pár dní a nebýt školy, zhltla bych ji za pár hodin. Kniha je taková pohodová, děj chvílemi letí, chvílemi je zaražený. Ale rozhodně není nudný. Za mě tato kniha rozhodně ANO.